Tibetský teriér

06.09.2010 17:27

Charakteristika a historie plemene

Tibetský teriér nepatří mezi teriéry a není s nimi nijak příbuzný, přestože to jeho název napovídá. Pojmenování dali plemenu Angličané, protože jim svým temperamentem a inteligencí připomínal teriéry. Správný název plemene by měl být Tibet Apso, neboť jde o nejbližšího příbuzného plemene Lhasa Apso, od kterého se liší především výškou.

Tibetský teriér pochází z Tibetu, ze země nazývané střecha světa. Je to plemeno velmi staré, bylo chováno již před 2000 lety v tibetských klášterech. Původní tibeťané jsou předky mnoha ovčáckých plemen, jako je např. bearded kolie, bobtail, briard, polský nížinný ovčák, puli atd. V Tibetu je považován za posvátného psa - „dárce štěstí". Ale přesto tam nezahálel. Byl používán jako pes ovčácký, hlídací, průvodce karavan, ale také jako milý společník. Do Evropy se dostali z důvodu nepřístupnosti Tibetu tibetští teriéři teprve přibližně před 80 lety. Díky tomu je dodnes toto plemeno nepřešlechtěné, s dobrým zdravím a instinkty.

Vzhled i povaha tibetského teriéra jsou plně přizpůsobeny náročným životním podmínkám v Tibetu. Velikost psa je 35 až 40 cm, feny jsou o něco menší. Tělo je kompaktní a kvadratické. Typické jsou široké tlapky a výrazně zaúhlené končetiny, díky kterým má tibeťan elegantní pružný pohyb a vynikající skokanské schopnosti. Proto se stále více tibeťanů ve světě uplatňuje v agility, kde také dobře využije svoji inteligenci a temperament.

Nejvýraznějším charakteristickým znakem tibetského teriéra je jeho dlouhá bohatá srst, která kryje celé tělo včetně hlavy. Srst má samočistící schopnost, proto tibeťan zcela postrádá typický psí pach. Standard povoluje všechny barvy a barevné kombinace, s výjimkou čokoládové a játrové. Nejčastější zbarvení je černé a černé s bílými znaky, dále pak sobolí různých odstínů, kouřové nebo šedé. Můžeme také vidět tibeťany bílé, zlaté, krémové, dvou i tříbarevné.

Tibetský teriér je vynikající společenský pes. Je veselý, učenlivý, hodí se do městských bytů i do domků se zahradou. Vůči cizím lidem si zachovává nedůvěřivost a odstup, proto je i dobrý hlídač. Není to však v žádném případě pes do kotce. Pokud postrádá úzký kontakt se svým pánem, ztrácí jeho povaha své výborné vlastnosti. To ale neznamená, že nemůže být sám doma, než jeho majitel přijde z práce. Pokud tibeťan má vše, co potřebuje, a to je především láska a péče, vyroste z něho jedinečný společník jak pro osamělé, tak pro rodiny s dětmi.

citováno z https://www.ttc-cz.com

 

06.09.2010 17:17

Standard plemene

Standard F.C.I. č. 209 - Tibetský teriér

Původ: Tibet.

Patronát: Velká Británie.

Klasifikace FCI: Skupina IX., sekce 5 - tibetská plemena.

Celkový vzhled: Statný, středně velký, dlouhosrstý, celkově kvadratického formátu; rozhodný výraz.

Temperament: Živý, dobré povahy. Věrný společník, pes s mnoha příjemnými zvyky. Extrovertní, ostražitý, inteligentní a odvážný; ani divoký ani rvavý. Zdrženlivý k neznámým lidem.

 

Hlava: Hlava dobře kryta dlouhou srstí, podající dopředu přes oči. Spodní čelist má malý ale ne přehnaně bohatý vous. Lebeční partie: Mozkovna: Střední délky, ani široká ani hrubá, lehce se zužující od uší k očím, není kopulovitá ani zcela plochá mezi ušima. Stop: Znatelný v linii očí, ale ne přehnaný.

Obličejová partie:

Nos: Černý.

Čenich: Silný. Délka od oka ke špičce nosu odpovídá délce od oka k základně lebky.

Čelist, zuby: Spodní čelist dobře vyvinutá. Řezáky jsou v jemné křivce, vyrovnané a posazené kolmo k čelisti. Nůžkový nebo obrácený nůžkový skus.

Líce: Jařmový oblouk zaoblený, ale nesmí být nadměrně vyboulený. Oči: Velké, kulaté, ani vystouplé ani zapadlé; posazené dost daleko od sebe; tmavě hnědé. Okraje víček černé.

Uši: Zavěšené, nepříliš přiléhající k hlavě, tvaru V, nepříliš velké, silně osrstěné.

 

Trup: Dobře osvalený, kompaktní a statný. Délka od špičky lopatky ke kořeni ocasu se rovná kohoutkové výšce.

Hřbet: Mezi žebry rovný.

Bedra: Krátká, lehce klenutá.

Záď: Rovná.

Hrudník: Dobře klenutý.

 

Ocas: Středně dlouhý, posazený dost vysoko a nesený ve veselém kroužku nad hřbetem. Velmi dobře osrstěný. Háček těsně u špičky se často vyskytuje a je přípustný.

 

Končetiny:

Přední končetiny: Silně stavěné. Nohy rovné a paralelní.

Ramena: Dobře posazená.

Záprstí: Mírně šikmá.

Zadní končetiny: Silně stavěné.

Kolena: Dobře zaúhlená.

Hlezna: Nízko nasazená.

Tlapy: Velké, kulaté, silně stavěné se srstí mezi prsty a polštářky. Stojící pevně na polštářcích; tlapy nesmí být klenuté.

 

Krok / pohyb: Plynulý; prostorný; silný odpich. Při chůzi nebo běhu se zadní nohy nemají pohybovat uvnitř ani vně předních nohou.

 

Osrstění:

Srst: Dvojitá. Podsada jemná a vlněná. Krycí srst bohatá, jemná, ale ne hedvábná nebo vlněná; dlouhá; buď rovná nebo zvlněná, ale ne kudrnatá.

Barva: Bílá, zlatá, krémová, šedá nebo kouřová, černá, dvoubarevná a tříbarevná; v podstatě jsou povolené všechny barvy kromě čokoládové nebo játrové.

 

Velikost: Výška v kouhoutku: Psi 35,6 - 40,6 cm (14 - 16 palců); feny o něco menší.

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode